Jan Schulmeister: Udělala se čistka, asi to pomohlo
Olomoucký odchovanec byl už všech tří branek svého týmu, když dvě sám vstřelil, čímž zajistil svým barvám vůbec první tři body do druholigové tabulky. Hlučín se dočkal po dlouhých šesti zápasech, ve kterých vyšel bodově naprázdno.
Konečně jste získali body, a hned tři. Co jste změnili, že se podařilo zvítězit?
Před utkáním jsme zůstali v kabině bez trenérů, které jsme poprosili, ať nás nechají si promluvit. Rozebrali jsme si, co vlastně chceme hrát. Každý z hráčů měl možnost říct, co cítí, a co by se mělo změnit. Udělala se čistka v týmu a řeklo se, že musíme šlapat jeden za druhého, jinak výsledky nebudou. Asi to pomohlo.
Po hodině hry to vypadalo na pohodovou záležitost, nakonec to byly pořádné nervy…
Je to hrozné, vést v 60. minutě 3:0 a přesto se ještě strachovat až do konce zápasu o výsledek. Uhájit vítězství nás stálo strašně moc sil, nechali jsme tam všechno a ke konci nám to chybělo.
Jasné vedení vás ukolébalo, nebo co se přihodilo?
To bych neřekl, spíše nám docházely síly. Už jsme viděli, že se dostáváme pod tlak. Sokolov ten gól na 3:1 nakopl, nás naopak srazil dolů. Tak to prostě ve fotbale bývá.
Postupem času jste se stále více zatahovali, poslední čtvrthodinu už bránili v jedenácti lidech na vlastní polovině. Nebyla to cesta do pekla?
Když jsme hráli otevřenou hru, dali nám dva góly. Proto jsme zkusili jít dolů, zabetonovat to vzadu a nedostat ten vyrovnávací gól. I s velkým štěstím se to nakonec podařilo.
Takové vydřené vítězství jistě potěší, hlavně mladým hráčům zvedne ztracené sebevědomí. Vyhráno ale zdaleka není…
Přesně tak. Je to první impuls. Já jen věřím, že v tomto budeme pokračovat, podaří se nám dále sbírat body a stahovat ztrátu na soupeře v tabulce nad námi. Jsme stále poslední, máme ze od čeho odrazit.
Do týmu přišel také váš bratr Vojtěch, stejně jako gólman Václavík. S oběma přišla velká zkušenost a ukázalo se, že by mohli být velkou pomocí v boji o záchranu…
Když začnu od gólmana, tak Michal ukázal svoje kvality, dirigoval si hru, říkal hráčům a hlavně obranné čtverce před sebou, co mají dělat. To se mi líbí, protože tohle tady chybělo. Co se bráchy týká, já jsme jenom rád, že je tady. Dříve jsme spolu už hrávali, víme, co od sebe můžeme čekat. Navzájem se doplňujeme, což může být je prospěšné pro mužstvo.